Archiv autora: FiSHuGe

Proč volím Drahoše a proč preference hrají roli v boji proti Zemanovi?

Na úvod: Tenhle článek se nezabývá toliko názorovými profily kandidátů, jako spíš kombinatorikou hlasování v prezidentské volbě a boji proti zlu, kterému by se podle mě mělo podřídit něco málo z našich ideálů. Nejlepší názorovou shodu mám s Hilšerem, přesto volím Drahoše. A to jako proč?

Letošní prezidentské volby slibují kulervoucí podívanou. Ještě nikdy snad nebyla naše společnost tak zarputile rozštěpená na dva tábory. Z výhledu, který mi skýtá moje bublina, to vypadá, že řezy mezi těmito tábory jsou propastné a nedochází mezi nimi k žádnému racionálnímu prolínání názorů, nýbrž jen k výměně urážek a podpásovek.

Jaké tábory mám na mysli? Příznivci Zemana, bezhlavě a nekriticky uctívající svého hrdinu a protizemanovská síla, jejíž členové a jejich názory tak nějak splývají pod tlakem odporu proti stávajícímu prezidentovi. Možná tu máme učiněný konflikt dobra a zla. Zlo je nám docela dobře známé, ale jak se orientovat v tom dobru a jak mu pomoci porazit to egomanické čuně na Hradě?

Zdroj: FB stránka Jiřího Drahoše

Já volím v prvním kole Drahoše, ale se stejnou odhodlaností nebudu váhat v druhém kole zvolit Fischera nebo Horáčka, pokud Drahoš v tom prvním neuspěje. Budu volit proti Zemanovi. Jednoznačně! Pokud i voliči Fischera, Horáčka, případně Hilšera takhle přemýšlí a já si troufnu z pohledu své bubliny říct, že ano, pak u nás může konečně zvítězit slušnost a je do jisté míry jedno, kdo ji bude reprezentovat. Je tu ale ještě jedno ale.

Jiřího Drahoše volím, i přesto, že s ním nemám podle volební kalkulačky nejlepší shodu z kandidátů (https://volebnikalkulacka.cz/). Zdá se mi jako vhodný reprezentant dobra, empatie a slušnosti a člověk, který by nás mohl přiblížit politické kultuře, kterou si tak nějak všichni přejeme. Nechceme už totiž dál bezmocně civět do propastí české společnosti a nenávidět. Chceme větší klid na přemýšlení o skutečně důležitých věcech a sbližování názorů z různých koutů společnosti. Teda tak to chci aspoň já, milá bublino. Dovedu si představit, že bych něco podobného mohl říct i o Fischerovi, Horáčkovi nebo Hilšerovi a volit je, jenže…

Drahoš je jednoznačně nejlepší volbou z hlediska stávajících šancí na porážku Zemana. Ano, vím, každý by měl ideálně rozhodovat podle svého přesvědčení, ale pokud tu existuje tak odporný protipól jako je Zeman, myslím si, že by každý měl zvažovat šance svých přijatelných kandidátů a otevřít se nějakému kompromisu. V prezidentské volbě je to navíc o nějaký ten kus důležitější, než v parlamentních volbách. V parlamentních volbách by měl být váš hlas zastoupen relativně poměrně. Naopak v prezidentských, přirozeně většinových volbách je to buď a nebo. Jinak řečeno, to, že váš kandidát dostane 9 %, neznamená, že jeho názory budou v prezidentském mandátu z 9 % přítomny, jeho názory tam prostě nebudou vůbec, a to ani v případě, když získá ve druhém kolem 48 % (viz Schwarzenbergův výsledek v minulé volbě).

Pokud by tu nebyl tak neskutečně odporný a nepřijatelný kandidát jako je Zeman, určitě bych předvolební preference tolik nevyzdvihoval. Pokud tady je (jo, pořád tam je!), pak si myslím, že kalkulace se šancemi přijatelných kandidátů a určitý názorový kompromis je tou nejlepší cestou, jak ho porazit.

Někdo může namítnout, že v prvním kole je jedno, komu z demokratických kandidátů to dá, protože protizemanovská koalice bude silná natolik, že Zemanovi vyhrát v prvním kole neumožní. Snad ano! Problém je ale v tom, kdo se dostane do druhého kola. Tady bych rád odkázal na rozhovor se sociologem Danielem Prokopem v Respektu, ze kterého mj. čerpám svůj postoj.

V kostce je tam řečeno, že Drahoš by měl největší šance ve druhém kole Zemana porazit, protože je už nějakou dobu známý a zároveň přijatelný pro větší skupinu voličů. Pokud by šel do druhého kola Horáček, má menší šance, protože je slovy Prokopa víc „kontroverzní“, tedy má větší míru nepřijatelnosti. Ještě víc by toto platilo pro Topolánka, o jehož kontroverznosti asi není pochyb. Tohle prokletí rozpolcenosti určitě rozhodlo i před pěti lety v neprospěch Schwarzenberga. Řada lidí mu to prostě ve druhém kole nehodila a nepřesvědčil je ani protizemanovský argument. Tehdy velká škoda!

Pak tu máme Pavla Fischera. Pokud by se do druhého kola dostal on, doplatil by proti Zemanovi nejspíš na to, že je méně známý než Drahoš. „Jiřího Drahoše podle výzkumu pro ČT v prosinci neznalo 30 procent lidí a Pavla Fischera přes 40 procent lidí“ (Daniel Prokop, www.respekt.cz). Je to zřejmě i důsledek toho, že Fischer začal s kampaní později než Drahoš.

Zdroj: www.irozhlas.cz

Co z toho tedy plyne? Pokud by se Drahoš do druhého kola nedostal, tedy přeskočil by ho Horáček, Fischer nebo Topolánek zdá se, že Zeman to bude mít v druhém kole mnohem jednodušší, a to díky výše uvedeným důvodům. Proto je podle mě dost důležité hodit to Drahošovi už v prvním kole. A nespoléhat se na to, že „mu to hodí jiní a já mu to teda dám až v tom druhém kole proti Zemanovi.“ 

V boji dobra se zlem je asi třeba udělat nějaký ústupek a víc se semknout kolem jednoho bodu, v tomhle případě sjednotit se kolem Drahoše. Až tu v nějakých následujících prezidentských volbách budeme mít většinu slušných a férových kandidátů a kandidátek s rozdílnými, ale ne extrémními názory a zbavíme se prokremelských vochlastů hájících „obyčejný lid“, pak teprve bude čas odhlédnout od kalkulací s preferencemi a volit víc podle svého srdce.

 

______________________________________________________

Mimochodem, je třeba se psychicky připravit na variantu, že Zeman volby vyhraje.Stále je to nejpravděpodobnější scénář. A ze všech nejhorší je scénář, ve kterém by vyhrál v prvním kole. To by byl triumf, poslední dávka adrenalinu před opojnou hrdinskou smrtí (to, že je na tom Zeman zle není tajemství, je to vidět na každém jeho kroku). Dovedu si představit, jak by potom ještě víc dofoukl balón svého úřadu daleko za hranice, které mu vymezuje ústava a ústavní zvyklosti. Obludná realityshow egomaniaka s faktickou mocí takřka diktátora. I výhra v druhém kole bude bolet, samozřejmě. V každém případě obě varianty skončí státním pohřbem, o tom asi není pochyb. Nebo si snad někdo z vás myslí, že Zeman těch pět let přežije? Ano, nabízí se jedno řešení – Zemanova mumifikace a dabér Ovčáček, který mu propůjčí svůj líbezný k nenávisti zvoucí hlas. Ostatně, oba pánové už mají tuhle cirkusovou show dobře nacvičenou.

Co si o tom myslíte vy a komu to hodíte? Pište do komentářů.

Co neminout v Budapešti

Budapešť je novou adeptkou na no. 1 hipstropoli Evropy. Chcete-li předběhnout davy znuděných berlínských hipstaz, kteří vezmou se svými instafiltry maďarské hlavní město brzy útokem, teď je ten pravý čas vyrazit. Aneb jak objevit Budapešť before it was cool.

V Budapešti se určitě vyplatí strávit minimálně půl roku, jako jsem to udělal já s mojí Lenkou. Člověk se pak nikam nemusí honit a prosákne až na kost neopakovatelnou atmosférou toho města. Pokud s tím váš zaměstnavatel má problém, trhněte se aspoň na tři dny, abyste si mohli užít i pravou budapešťskou kocovinu a zabít den povalováním po kavárnách.

Zažít Budapešť znamená vrátit se v čase minimálně o pětadvacet let. Krásně zašlé budovy, staré ikarusy, letité sovětské soupravy metra s dveřmi, které vám svou razancí v klidu useknout hlavu, když si nedáváte dost velký pozor. Celé město je prostě malebně rozhrkané, ošoupané a oprýskané. Asi tak, jak si jako dítě pamatuju porevoluční devadesátkovou Prahu. Ta příjemná posocíková nostalgie tam vyvěrá na každém kroku asi jako tamější horké lázeňské prameny. Na své si ovšem přijdou i pamětníci habsburské monarchie, neb jedna z linek metra byla provrtána na konci 19. století a je nejstarší na evropském kontinentu.

Jak cestovat po Budapešti?

Pohyb po Budapešti je ale zdaleka nejlepší na kole. Celá Pešť (tedy východní strana města) je jedna velká placka, tak proč toho nevyužít? Cyklistika tu zažívá velký boom a z vlastní zkušenosti vím, že ač jsou maďarští řidiči poměrně stejně zakomplexovaní jako ti pražští a se stejnou vehemencí po sobě troubí, chovají se k cyklistům s velkým a v Praze nevídaným respektem. Důkazem může být jediný klakson, který jsem za půl roku schytal na své konto. A to jsem jezdil do práce téměř každý den.

Využít můžete systému sdílených kol Bubi MOL. Stačí se krátce registrovat na webu a pak můžete drandit do aleluja. Prvních 30 minut je zadarmo, tak se vyplatí po půl hodině zaparkovat a vyzvednout si ze stojanu jiné kolo. Za víkend kolování tak zaplatíte jen asi 100 Kč za registrační poplatek. Badass!

Jó reggelt kívánok aneb ranní káva a snídaně

Ranní Budapešť je krásná, i tady vychází sluníčko, a s jakou elegancí. Než rozlepíte oči, zkuste potrénovat maďarštinu. „Jó reggelt kívánok“ (vyslovujte „jo ragát kivánok“) je dobré ráno. Určitě s tím zabodujete, až potkáte na schodech souseda. Horší to už bude, když se s vámi ten soused zakecá. Pamatujte, že další body vám zajistí slova segedínský guláš, debrecínka a čabajka. Sám jsem si takhle párkrát poklevetil na pavlači s naší lokální maďarskou babičkou Erszebét, která se o nás starala jako o vlastní vnoučata. Mimochodem, v Budapešti jsou ty nejkrásnější pavlače. Bydlení bez pavlače prostě neberte.

Na snídani vyrazte do Cserpes Tejivó, místní snídaňové menu, to je chuťové tornádo, které krásně nakopne váš den. Kávu si dejte tamtéž nebo zaplujte do kavárny Fekete. Toulejte se po městě a obdivujte místní monumenty (o těch psát nebudu, ty jsou do poslední mrtě rozebrané v každém průvodci).

Mám hlad a po obědě kafe

Až vás dostihne hlad, vydejte se do Moszár bistra nebo do Baletcippo na výborné burgery a další dobroty nebo do řeznického megabufetu Belvárosi Disznótoros, kde vám maso připraví přímo před vámi. Bistro Fat Mama vás zas určitě pohltí příjemnou atmosférou a opět velmi transparentní kuchyní.

Kofeinoví maniaci jistě nevynechají další příležitost na dobrou kávu – z nejmenovaných kaváren můžete navštívit Espresso Embassy nebo My Little Melbourne. Melbourne je má oblíbená, chodili jsme tam s klukama z coworku po jídle. Zde jsem ztratil své panictví na espressu s tonikem. Pokud dáváte za víkend deset kafí a víc, vyplatí se vám členská kartička, každá desátá káva je zdarma. Pozor! Někde můžete narazit na nefalšovaný kávomilský radikalismus. Cukr, káva, limonáda? Na to zapomeňte, v kavárně Madal Café vám cukr nedají. A když si ho přece jenom moje holka vymodlila, propíchli nás pohledem a málem i kávovou lžičkou.

Když Budapešť, tak únikovky

Odpoledne si můžete zpestřit napětím v únikových hrách, známých jako escape rooms. Princip je jednoduchý, zavřou vás do místnosti, ze které se musíte zpravidla do hodiny dostat za pomoci řešení logických úloh. Rozproudíte tak svoje závity a prověříte i týmového ducha. Spolupráce je tady sakra důležitá. Rada nad zlato, když se na jednom úkolu zaseknete na víc jak 10 minut, potlačte svoje ego a nechte si od organizátorů poslat nápovědu. Jsou na to připravení a drtivá většina týmů nějakou tu nápovědu vždycky potřebuje. V Budapešti se tento únikový fenomén zrodil, proto jsou právě zde escape rooms zdaleka nejlepší, ale vzhledem k velkému boomu je už třeba vybírat podle recenzí a doporučení. Ne všechny jsou samozřejmě tak kvalitní.

Nejlepší únikovky podle Tripadvisoru jsou tady. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit Exit point games v klubu Fogas. Teď tam akorát proběhla nějaká reorganizace, takže otevřenou mají zatím jen psychiatrickou místnost Madness, ze které jsme se v pěti lidech dostali minutu před limitem. Opojnost toho pocitu je neskutečná! Pohádkovou Rabbit Hole jsme tu zas zkoušeli ve dvou a nebýt zákeřného zámku, který se i přes správný kód neotevřel, dali bychom to do limitu. Králičí noru teď ruší, ale chystají místo ní novinky. Ve Fogasu můžete svůj úspěch nebo nezdar na závěr zapít pivkem zdarma na baru.

Nejlepší restaurace v Budapešti. Olizovat se budete až na zádech!

Z napětí v escape roomu pěkně vyhládne. Pokud volíte streetfood do ruky, stavte se na prostranství mezi baráky v ulici Kazinczy nazvané Street Food Karaván. Pokud ale chcete zažít chuťové orgie v příjemné atmosféře a v klidu si sednout, nesmíte minout Kőleves (v překladu kamenná polévka, podle jisté maďarské bajky) ve stejné ulici. Nezapomeňte si rezervovat místo, bývá tam dost plno. Po večeři v Kőlevesi budou vaše chuťové pohárky tančit čardáš. Bez nadsázky jsem v životě nejedl nic lepšího. Restaurace má vedle vlastního šéfkuchaře i kreativního šéfkuchaře. Můžete se tu tak těšit na vskutku kreativní chuťové variace, o kterých se vám ani nesnilo.

Doporučit můžu kachní prsa s celerovými chilli hranolkami, datly a krémem z vlašských ořechů, pečené jehněčí se špenátem, máslovou dýní a koriandrem, ale i obyčejné kuřecí prso tady chutná, jak na zámku. Samozřejmě i vegs si tu přijdou na své. Celý jídelní lístek vydá na jednu A4, takže se nemusíte bát, že přeberete. Restaurace si navíc na nic nehraje, takže nabízí tuhle slast v příjemném neformálním prostředí bez límečků. Takovou parádu by v Praze provázely ceny někam k tisícovce za jídlo, tady dáte v přepočtu 250 až 500 Kč a budete se olizovat až na zádech!

V Budapešti prostě nelze nepařit, nelze!

Po večeři je čas na mejdan. V Budapešti prostě nelze nepařit, nelze! Tep města vás prostě večer vcucne a vyplivne nad ránem. Nikdo neodolá! Noční život v Pešti rovná se návštěva ruin pubs, to jsou doslova hospody v ruinách, do kterých radši netahejte žádné stavaře, natož statiky. Krásné polorozpadlé, počmárané a drolící se baráky s hromadou zákoutí a ještě krásnějšími vnitrobloky, které v létě ožívají neopakovatelnými open-air mejdany. Nejprofláklejší je Szimpla Kert, ve kterém to vzhledem k popularitě občas žije až moc. Ale určitě stojí za návštěvu. Kreativita s jakou tady recyklují starý hardware a vytvářejí bizarní výzdobu se dá přirovnat k tvůrčím veletočům v pražském Crossu. K pivu zde zakousněte mrkev. A proč? Protože v jiných budapešťských barech se ostrouhané mrkve nepodávají.

V Szimple obvykle člověk nevydrží dlouho. Příjemnou zastávkou je v ulici Kazinczy ještě protější bar, co nevím, jak se jmenuje, ani na mapách není, bar Yellow Zebra, ve kterém čepují menší české pivovary a také bar Illegal. Ruiny pak nemusíte hledat jen v Szimple. Zavítat můžete do Ellato Kertu, který na vás dýchne pálivým mexickým dechem. Ve Fogasi mají zas skvělé burgery a kdysi jsme tam s kámošem pařili staré arkádovky. V Grandio party hostelu jsme si zas oblíbili krásný vnitroblok se stromovím. Ankert je fajn. Trochu z ruky je Durer Kert, ale stojí za návštěvu, protože tam nejezdí moc turistů a člověk tam zažije nefalšovaný budapešťský androš. V hospodě usednete do řady rozmanitých křesel po zesnulých budapešťských babičkách a dědečcích. Takové romantické cestování v čase. Štěstí jako my už ale mít nebudete, neb legendární undergroundovou kapelu Gutenberg Halott (Mrtvej Gutenberg) už zde na koncertě neuslyšíte, protože se rozpadli. Narazit tu ale můžete na další šílence z oblasti maďarského alternativního rocku, punku, hardcoru, apod.