2.3 Spektrum glitchartové tvorby

<< 2.2 Pure glitch vs. glitch-alike | Obsah2.4 Hardwarový a softwarový glitch >>

Jak jsme si mohli povšimnout, oba jevy je potřeba nahlížet nikoliv jako separátní kategorie, ale spíše jako dva extrémy kontinuálního spektra, v jehož rámci se odvíjí rozmanitá glitchartová praxe. Menkmanová toto spektrum chápe jako „soubor forem a událostí, které oscilují mezi extrémy: technologicky založeným nestálým okamžikem materiálního narušení, konceptuálním nebo techno-kulturním zkoumáním selhání a akceptovanou a standardizovanou komoditou, v niž se glitch může proměnit“ (2011a, s. 55).

Pojetí konkrétní glitchartové tvorby se tedy také odvíjí od její pozice v rámci tohoto spektra. Pro některé umělce je proces nezbytnou součástí kvalitního díla a je tak hlavní hodnotící podmínkou. Čistě estetizované dílo pak logicky nemůže být označováno za glitch. Phillip Stearns je v tomto ohledu ještě zásadovější, když termín zcela zavrhuje, neboť podle něj glitch jednoduše nemůže být spojován s lidským úmyslem1. Ačkoliv jistě v dalších kapitolách výše zmíněné spektrum zohledníme, není pro nás úplně rozhodující. Důležité jsou hlavně okolnosti, které způsobují, že jistou událost jako glitch označujeme.

Proces estetizace vnímá Menkmanová jako ochočování původní prchavé a jedinečné chybové události, jako proces domestikace tzv. divokého glitche. S tímto vývojem je spojena i formalizace a standardizace glitch artefaktů a související vyčerpání jejich původní hybné síly. Manon a Temkin hovoří o domestikaci jako o zmírnění úzkosti z chybování počítače, která je vlastní takřka každému uživateli.

„Glitch art je možno vnímat jako jev odlehčující úzkost z počítačové chyby. Náhlé narušení se již nezdá být šokujícím, ale začíná zahrnovat estetické vlastnosti, které jsou příjemně kuriózní. Estetizováním si chybu ochočujeme, vlastníme ji, činíme perspektivu skutečného selhání familiární a nějak méně hrozivou.“ (Manon, 2011, odst. 35)

V tomto metaforickém smyslu tak lze proces estetizace glitche vnímat jako zdomácnění divokého zvířete, které v nás dříve svou nespoutaností a nevyzpytatelností vyvolávalo panickou hrůzu.

Jak vyplývá z této kapitoly, glitch představuje v uměleckém kontextu velmi široce míněný koncept, který zdaleka nemusí odpovídat výchozí technologické podstatě fenoménu. Z tohoto hlediska lze glitch art považovat za žánr, jehož jednotu obvykle tvoří tématický obsah, ikonografie a narativní struktura (Doane in Menkman, 2011a, s. 56). Tématem je v našem případě technologie a její jazyk, ikonografii tvoří fragmentární až abstraktní obrazy a narace v podstatě komplikuje běžné narativní struktury narušováním informačního toku a vyprázdněním významu (Menkman, 2011a, s. 56). Zároveň platí, že takový sociální konstrukt se pochopitelně v praxi neustále přetváří a neexistuje tak nikdy v definitivní podobě.

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

1Více v rozhovoru: http://fm4.orf.at/stories/1669673/.

<< 2.2 Pure glitch vs. glitch-alike | Obsah | 2.4 Hardwarový a softwarový glitch >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *