3.2 Glitch art a informační šum

<< 3.1 Glitch art a remediace | Obsah | 3.3 Glitch art v uměleckém kontextu >>

Již tedy víme, že imediací se rozumí hledání absolutně transparentního rozhraní. Podle Boltera s Grusinem má tato snaha v naší kultuře poměrně hlubokou tradici. Již např. renesanční lineární perspektivu či olejomalbu vnímají autoři jako techniky, jejichž účelem bylo zastřít stopy umělcova jednání. Vývoj v oblasti fotografie a filmu a později digitální technologie proces výrazně umocnil. Dnes se logikou imediace vedle virtuální reality řídí např. vývoj v oblasti počítačových her nebo filmový průmysl, jenž se tak pokouší maskovat zásahy digitální technologie.

3.2.1 Projekt eliminace informačního šumu

Imediaci lze v kontextu informační teorie připodobnit k tendenci eliminovat šum, tedy nežádoucí obsah komunikovaného sdělení, ve prospěch přenosu dokonale čistého signálu. Celý tento projekt poháněný ideou trvalého pokroku se ovšem z perspektivy glitch artu a řady dalších mediálně uvědomělých praktik zdá jako dokonalá utopie. A to z prostého důvodu. Každé médium musí totiž být vždy nějakým způsobem fyzicky ukotveno a tento fyzický svět, ač sebenepatrněji, bude stále promlouvat do komunikovaného obsahu ve formě šumu. Sám Shannon ve svém spisu uvádí, že zcela exaktní přenos nelze uskutečnit, neboť by k tomu bylo potřeba kanálu o nekonečné kapacitě (1948, s. 47-48). Technicky lze tedy dosáhnout pouze určitého zmírnění šumu, nikoliv jeho úplného odstranění. Velmi srozumitelně tuto problematiku vystihuje Susan Ballard:

„V každém modelu informace je šum. To je proto, že informace se přenáší prostřednictvím technologie. Technologie nemůže existovat bez pohybu a bez pohybu není žádná informace. Pohyb jakkoliv nepatrný přináší šum.“ (2011, s. 60)

Podobně uvažuje i Rosa Menkman, která pokládá neschopnost média zcela zmizet za jeho hlavní specifikum. Studovat mediální artefakty tak znamená „zajímat se o neschopnost médií vytratit se, jinými slovy, zajímat se o artefakty šumu“. (2011a, s. 14)

Šum je nepostradatelným prvkem zprostředkované komunikace i proto, že dává význam komunikovanému sdělení, jinými slovy jde o materiál, z něhož vzniká konkrétní informace (Serres, 1995, s. 7). Bez tohoto materiálu se pak informace stává pouhou kvantitou vyjádřenou ve formě bitu (Ballard, 2011, s. 62). Navíc jak uvádí Weaver: „Pokud se neurčitost (přijaté informace) vlivem šumu navyšuje, dochází i k navýšení samotné informace.“ (1964, s. 19) Šum je tedy z mnoha hledisek vlastně velice prospěšným jevem.

Musíme však přiznat, že technologický pokrok již dokázal šum v mnoha ohledech stlačit na takové minimum, které je často pod rozlišovacími schopnostmi lidských smyslů. HD rozlišení přináší na první pohled zcela dokonalý obraz, nové audio technologie zas téměř autentický zvuk, který je takřka k nerozeznání od žité zkušenosti. Glitch art je užitečný v tom ohledu, že nám tento reprodukční vztah neustále připomíná, ať již formou odhalení nebo zdůraznění šumu aktuálních médií, nebo prostřednictvím mediální archeologie, kdy na starších technologiích ukazuje, jak jsme se s tímto fenoménem potýkali v minulosti.

3.2.2 Kulturní význam informačního šumu

Vedle čistě technologického chápání má šum svůj nezpochybnitelný význam i v kulturním a politickém kontextu, kde je jeho polysémantický ráz stavěn často do opozice vůči dominantní (kapitalistické) ideologii. Donna Haraway např. obhajuje šum jako nezbytnou kvalitu politiky kyborga, která narušuje dosavadní socioekonomická dogmata:

„Politika kyborgů je bojem za jazyk a bojem proti dokonalé komunikaci, proti jednomu kódu, který všechny významy dokonale překládá, ústřednímu dogmatu falogocentrismu. Proto také politiky kyborgů trvají na šumu a prosazují znečištění, radují se z nelegitimních fúzí živočichů a strojů.“ (1991, s. 56)

Hannah Burns a Evan Meaney pokládají hledání dokonalého signálu za sebedestruktivní činnost, která je vedena falešným dojmem dosahování jednoty, zatímco směřuje k rozkladu. Skutečnou jednotu totiž představuje právě šum jako nezbytná součást univerza. Slovy „signál je hierarchie“ navíc naznačují jistý totalizující potenciál exaktní komunikace (Briz, 2011, s. 74). Glitch art je nepochybně provázán i s těmito politickými konotacemi. Mnoho umělců svou tvorbu vnímá jako určitou formu odporu a provokace vůči konzumní společnosti. Na druhou stranu však je i velká řada těch, kteří svá díla ideologicky nevysvětlují.

<< 3.1 Glitch art a remediace | Obsah | 3.3 Glitch art v uměleckém kontextu >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *