3.3 Glitch art v uměleckém kontextu

<< 3.2 Glitch art a informační šum | Obsah | 3.3.3 Glitch art a digitální materialismus >>

3.3.1 Modernismus

Dokonale transparentní médium je tedy podle všeho nedosažitelným ideálem a umění nám to dává již poměrně dlouhou dobu najevo. Dějiny umění devatenáctého a především dvacátého století přinesly řadu směrů a hnutí, jejichž tvorba zpochybňovala tradici obrazu jako realistické reprezentace okolního světa. Touha po dosažení transparence se podle Greenberga výrazně problematizuje obzvlášť s nástupem modernismu:

„Realistické a naturalistické umění skrývá své vlastní výrazové prostředky a používá tak umění k zatajení vlastního umění. Modernismus používá umění k obrácení pozornosti k umění samotnému. S hraničními limity, které tvoří výrazové prostředky malířství – jako je plochý povrch, tvar podložky, vlastnosti pigmentu – staří mistři zacházeli jako s negativními faktory, které byly přiznány jen implicitně nebo nepřímo. Modernismus tytéž limity chápe jako faktory pozitivní, a jsou proto otevřeně přiznány.“ (1998, s. 36)

3.3.2 Glitch art jako modernistický přístup

Malba tak ztrácí své „uvnitř“ a stává se pouze „vnějškem“, divák je fascinován vztahy barev a tvarů a manipulacemi, které záměrně převrací pojmy nahoře a dole či pozadí a popředí (Greenberg, 1961, s. 136-137). Analogickým způsobem přenáší glitch art tento modernistický koncept do kontextu digitální komunikace, tedy hardwaru a softwaru. Kim Cascone vnímá pozadí jako „slepou skvrnu“, která sestává z dat, jež filtrujeme, abychom se mohli zaměřit na naše bezprostřední okolí. Glitch art však tuto hierarchii v modernistickém duchu narušuje zachycováním a zkoumáním oblasti za hranicemi obvyklých funkcionalit a použití softwaru. (2000, s. 13-14)

V rámci estetického univerza počítačového softwaru mluvíme o dvou základních entitách – kódu, který stojí za funkcionalitou a vzhledem, a o rozhraní, jež aktualizuje a zpřístupňuje data běžnému uživateli (Bolter, 2006, s. 369). Glitch art tento vztah převrací a do popředí staví právě kód nebo také celý algoritmus, tedy proces, který specifikuje sekvenci kroků, jež mají být vykonány nad určitou sadou dat (Manovich, 2001a, s. 41), zatímco rozhraní ustupuje do pozadí nebo se zcela rozkládá.

Příkladnou manifestací této tendence je netartové dílo nizozemské umělecké dvojice JODI, které v uživatelském rozhraní webu zobrazuje pouhý nesrozumitelný kód. Pokud si však v prohlížeči zobrazíme zdrojový kód stránky, zjistíme, že se za chaotickým interfacem skrývá zřetelný nákres vodíkové bomby (viz obrázky 3.6 a 3.7).

3.6 Grafické rozhraní webu JODI.

3.6 Grafické rozhraní webu JODI.

3.7 Zdrojový kód webu JODI.

3.7 Zdrojový kód webu JODI.

<< 3.2 Glitch art a informační šum | Obsah | 3.3.3 Glitch art a digitální materialismus >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *