4.2.1 Základní postupy tvorby glitche

<< 4.2 Kompresní artefakty | Obsah | 4.2.2 Vizuální manifestace glitche u vybraných formátů >>

Textový editor

Technika známá také jako wordpad efekt představuje nejjednodušší postup při generování kompresních artefaktů. Obrazový soubor se otevře prostřednictvím textového editoru (obvykle poznámkový blok), který přeformátuje všechna obrazová data do textového zápisu. Právě tento transformační proces zanáší do souboru chyby, které mají za následek specifické artefakty. Další distorze pak můžeme docílit sami libovolnou úpravou textu. Soubor se pak pouze uloží (nebo přeuloží s příponou .jpg) a zobrazí v obrazovém prohlížeči nebo editoru. (Baker-Smith, 2008) Některé grafické softwary jsou však citlivé na zobrazování poškozených souborů a mohou podat jen chybovou hlášku. Z vlastní zkušenosti je v tomto ohledu nejlepší aplikace Malování, která vizualizuje i dosti porušená data.

Wordpad efekt funguje obvykle pouze ve spojitosti s neztrátovými kompresními formáty, jako jsou BMP, TIFF nebo Pohotoshop RAW. Poznámkový blok totiž převádí celý kód do textu, čímž narušuje soubor v jeho celistvosti. Takové vysoce destruktivní zásahy zpravidla ztrátové formáty typu JPEG neunesou a soubor se stane nečitelným. Je to zejména z důvodu narušení jeho složitých kompresních algoritmů. (Ibid.)

Hexadecimální editor

Sofistikovanější metodu představuje ohýbání dat prostřednictvím tzv. hex editoru, programu umožňujícím přímou manipulaci s binárními daty souborů. Po otevření obrázku se uživateli zobrazí jeho datová struktura, jednak ve formě hexadecimálních hodnot1 a jednak jako řada ASCII znaků. V této fázi se objevuje široká paleta možných zásahů do kódu, jako je např. zanášení nových (řetězců) hodnot, mazání těch starých či různé přeskupování dat, typicky formou copy-paste v rámci jednoho obrázku nebo i mezi více obrázky.

Mým často praktikovaným postupem bylo nahrazování jedné konkrétní hodnoty za druhou pomocí příkazu replace. Tento způsob zasahuje soubor plošně, ale není zpravidla tolik destruktivní, proto často generuje zobrazitelné výsledky. Podobnou manipulaci lze realizovat pochopitelně i v ASCII kódu. Na rozdíl od metody poznámkového bloku je technika využívající hex editor vcelku spolehlivá i pro ztrátové formáty. Opět ale dosti závisí na trpělivosti tvůrce a chuti experimentovat.

Photoshop Truncation Glitch

Tento glitch artefakt vzniká speciálním postupem za použití hex editoru a grafického softwaru Adobe Photoshop verze 6.0. Nejprve je třeba zobrazit hexadecimální kód vybraného obrázku JPEG, zkopírovat jeho určitou část podle toho, kolik z obrázku chceme zachovat, a odděleně ji přeuložit jako nový JPEG. Tento soubor pak otevřeme ve Photoshopu, chybějící část původního obrázku se zobrazí černě. Kýženého glitche lze dosáhnout uložením několika kopií nekompletního formátu a jejich následným zobrazením. Výsledkem bude náhodně uspořádaná koláž rozdílných tvarů a barev sestávající z různě posunutých RGB složek obrázku (viz obrázky 4.9 – 4.11). Každá kopie obrázku pak ponese jinou vizuální manifestaci glitche, která se odvíjí od aktuálního stavu vyrovnávací paměti v počítači během ukládání. (Temkin, 2008)

Daniel Temkin ve svém tutoriálu popisuje i postup, který kombinuje dva odlišné obrázky. Zatímco jeden je zkrácený pomocí hex editoru, druhý je kompletní. Oba jsou otevřeny ve Photoshopu. Proces začíná nejprve kliknutím na okno s druhým obrázkem, jenž se tak stane aktivní. Následuje překlik na obrázek první a okamžité uložení. Kompletní JPEG je tak posledním obrázkem načteným ve vyrovnávací paměti, a proto se jeho specifická deformace promítne do uloženého nekompletního obrázku. Truncation glitch je způsoben specifickou chybou, tzv. bugem ve Photoshopu, který byl ovšem ke škodě glitchartových tvůrců vývojáři již v následujících verzích programu opraven. (Ibid.)

Sonifikace

Sonifikací rozumíme v glitchartovém kontextu princip, který využívá zvukových editorů k manipulaci s obrazovými daty. Jedná se v podstatě o rozšíření původní metody, kterou používal Baker-Smith ke komponování glitchové hudby. Postup spočívá v otevření obrazového souboru v softwaru pro editaci zvuku, aplikaci konkrétního zvukového efektu (ozvěny, sboru, tremola, apod.) a jeho exportu zpět do původního formátu2. (Baker-Smith, 2009) Ukázkový obrázek vznikl sonifikací ve freewarovém programu Audacity, v horní polovině je patrný aplikovaný efekt, tzv. kvákadlo (viz obrázek 4.12).

Zajímavostí je, že řada zvukových efektů nakládá s daty dosti podobným způsobem jako designové filtry. Invertování má kupříkladu na obraz téměř srovnatelný dopad jako volba negativu v grafickém editoru, obrácení stopy znamená zase ve výsledku horizontální převrácení obrazu, ozvěna pak zdvojuje obraz a vytváří tzv. ducha (viz obrázky 4.13 – 4.15)3. (Baker-Smith, 2005)

Sonifikaci lze aplikovat hlavně na neztrátové kompresní formáty jako je BMP nebo TIFF, neboť se opět jedná o plošnou změnu v kódu, která je, jak víme, často pro ztrátové komprese fatální. Za jistých okolností lze pracovat i s formátem JPEG, např. obvyklý postup cut-paste funguje spolehlivě. (Baker-Smith, 2009) Postup lze kromě obrázků uplatnit také na video. Velmi obsáhlou studii video formátů nabízí na svém webu tvůrčí skupina Quart Avant Poing.

Další postupy

Vedle těchto základních postupů pak existuje řada modifikací, které probíhají sofistikovanějším způsobem a vyžadují tak jistou úroveň technologické gramotnosti. Jejich cílem je zpravidla programové zautomatizování výše uvedených principů. Někteří autoři generují své glitche např. prostřednictvím vizuálních programovacích jazyků, jakými jsou Quartz Composer nebo Processing. Kromě toho pak existuje řada aplikací, plug-inů nebo designových filtrů, které pomocí ovládacích prvků dovolí autorovi nalézt optimální bod rozkladu. To však jistě z experimentálního hlediska již zdaleka není taková zábava (viz např. Smack My Glitch Up).

Glitch napříč technologickými standardy

Výše uvedené postupy však pochopitelně nepředstavují zaručený recept. Vedle toho, že mohou některé obrázky při větším porušení zcela selhat, závisí úspěch i na konkrétní verzi softwaru, jež se pro ohýbání dat a jejich následné zobrazování používá. Obecně lze říci, že starší verze jsou k tvorbě glitche vhodnější, neboť mohou skrývat jisté chyby, které jsou v novějších edicích již opravené. Software má nezpochybnitelný vliv i na podobu vizuální manifestace konkrétního glitche. Ze zkušeností Bakera-Smithe vyplývá, že jistý glitch artefakt se zobrazuje jinak v odlišných aplikacích nebo i v různých verzích jednoho programu. Stejný efekt pak vzniká i mezi dvěma odlišnými verzemi nebo typy operačních systémů. Na podobu glitche podle všeho působí i hardware, jiné výsledky totiž přináší i použití totožné verze Photoshopu na dvou odlišných počítačích4. (Baker-Smith, 2009)

Je evidentní, že v tak komplexním systému působí na interpretaci (poškozených) dat celá řada proměnných, navíc každá počítačová sestava je svým způsobem jedinečná, proto fungování žádného tutoriálu není zcela zaručeno. Vždy se proto lze plně spolehnout pouze na své vlastní zkušenosti.

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

1 Hexadecimální hodnota je reprezentována čísly od 0 do 9 a písmeny A-F (Hexadecimal, 2012).

2 Podrobnější informace o sonifikaci naleznete v tutoriálech Bakera-Smithe a Antonia Robertse: http://blog.animalswithinanimals.com/2008/09/databending-and-glitch-art-primer-part.html, http://www.hellocatfood.com/2009/11/16/databending-using-audacity/.

3 Viz obrázky na http://blog.animalswithinanimals.com/2005/11/friday-cat-bending-fx.html.

4 Více o rozdílech ve vizuální manifestaci glitch artefaktů: http://blog.animalswithinanimals.com/2005/05/application-sensitive-image-bending.html.

<< 4.2 Kompresní artefakty | Obsah | 4.2.2 Vizuální manifestace glitche u vybraných formátů >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *