6.1 Vizuální a konceptuální paralely

<< 6 UMĚLECKÉ PARALELY | Obsah | 6.2 Glitch music >>

Glitch art je díky své fragmentarizaci často přirovnáván ke kubismu. Nick Briz zmiňuje v této souvislosti zejména tzv. analytický kubismus, který „analyzuje přírodní formy a redukuje je do základních geometrických částí“ (PabloPicasso.org, 2012). Právě tento princip může být dle Brize konceptuálně připodobněn algoritmickým procesům kódování digitální informace, které glitch art svým záměrným narušením odhaluje (Briz, 2011, s. 54-55). Vedle toho můžeme však zmínit i nespornou vizuální podobnost obou uměleckých směrů. Je to zejména posun obrazové informace v řádcích a efekt pixelizace, k němuž dochází vlivem tvůrčích zásahů do kompresního formátu, který připomíná geometrickou dekonstrukci obrazů Pabla Picassa, Juana Grise či Jacqua Braqua.

Dadaismus s glitch artem sdílí jistou fascinaci z nahodilosti, která je vlastní jak dadaistickým kolážím, asamblážím nebo také poezii, tak i generativním procesům chybující digitální technologie. Oba směry jsou specifické také zásadním zdůrazněním formy nad obsahem, které často vede až k absolutnímu vyprázdnění významu a absurdnosti. Vedle toho se glitch art inspiruje Duchampovým konceptem nalezených objektů, které prezentuje v estetickém kontextu.

Kde je surrealismus „čistý psychický automatismus, kterým má být vyjádřeno, ať už ústně, písmem nebo jakýmkoli jiným způsobem, reálné fungování myšlení“ (Breton, 1924), tam je glitch art automatismus technologický, jehož úkolem je postihnout reálné fungování digitální technologie. Ne nadarmo je tak snění jakožto hlavní zdroj kreativity v surrealismu 82 motivem i glitchartového umělce Luise Sierry, který tvrdí, že sen je „výsledkem zkreslení, komprese a reorganizace vzpomínek“, stejně tak jako glitch. Výpočetní technologie tak, metaforicky řečeno, sní skrze své chybování a tyto sny se pak reflektují v rozpixelovaných a jinak narušených obrazech (Sierra, 2011).

Glitch art se v jistých ohledech podobá i pop artu, a to zejména svým tvůrčím „parazitováním“ na obrazotvornosti populární kultury, neboť velká řada děl pracuje s výjevy z televizních pořadů, hollywoodských filmů nebo reklamy (Briz, 2011, s. 55-56). Z jiného hlediska lze pop art vnímat jako směr, který stejně jako glitch odhaluje všudypřítomné reprodukční procesy masové kultury. Kupříkladu některé práce Andyho Warhola svou záměrnou multiplikací výjevů zdůrazňují masovost a rozmnožování kulturních produktů a odhalují tak i jejich reprodukční nedokonalosti vzniklé typicky nekvalitním tiskem (viz obrázek 6.1).

V tomto ohledu stojí za zmínku i tvorba Roye Lichtensteina, jehož komiksové výjevy akcentují zrnitost tzv. tangýrovací tiskařské techniky, známé pod názvem benday (viz obrázek 6.2). Barevná tečka je jakožto nejmenší jednotka technologie zdůrazňována podobně jako v glitch artu základní složka digitálního obrazu – pixel. Oba přístupy tak úmyslně poukazují na reprodukční schéma, které by za normálních okolností mělo zůstat skryto.

V souvislosti s využitím glitche v uživatelském rozhraní můžeme načtrnout další paralely i směrem k modernistické literatuře. Whiteová zmiňuje, že net art využívá, slovy Landowa, „dezorientaci jako ústřední estetickou zkušenost“ (Landow in White, 2006, s. 94) podobně jako např. Joyceův Odysseus (1922). Jinak řečeno, autoři net artu komplikují běžné uživatelské situace, obdobně jako irský spisovatel problematizuje obvyklou strukturu literární narace. (White, 2006, s. 94)

<< 6 UMĚLECKÉ PARALELY | Obsah | 6.2 Glitch music >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *