2.1 Charakteristika

<< ABSTRAKT | Obsah | 2.2 Hudební video – kategorizace >>

Hudební video je vzhledem ke své rozmanitosti velice těžko uchopitelný fenomén, proto nám nezbývá než se spokojit s poměrně vágní formulací, která lehce parafrázuje původní Szczepanikovu definici (Szczepanik, 1998, s. 21).

Videoklip je krátkometrážní, zpravidla 3-5 minutový audiovizuální žánr, který vzniká za účelem vizualizace konkrétní hudební skladby.

Dvojakost a nepředvídatelnost žánru, která nám brání v hlubší charakterizaci, vystihuje nejlépe Andrew Darley ve své knize Visual Digital Culture:

Videoklip nemá speciální vazby na žádný specifický, zavedený způsob konstrukce obrazů. Vzhledem k tomu, že u něj není zřetelná návaznost na narativní formy tvorby významu, utváří si v oblasti produkce relativní autonomii, která spolu s imperativem vystihnout styl interpreta a náladu skladby dává vzniknout výrazně diverzifikovanému seznamu kulturních textů. (Darley, 2000, s. 55)

Jakékoliv pokusy o vymezení obsahové stránky žánru jsou naopak odsouzeny k pouhému výčtu nepřeberného množství vlastností, který spíše než definici připomíná neukončený proud myšlenek, tak jak to ve své knize předvedl Michael Shore:

recyklace stylů… povrch bez obsahu… simulovaný zážitek… zahlcení informacemi… obrazoví a styloví mrchožrouti… ambivalence… dekadence… okamžité uspokojení… pomíjivost… smrt obsahu… anestezie násilí skrze eleganci… pubertální fantazie… rychlost, síla, holky a bohatství… klasické narativní motivy… soft-core pornografie… klišé obrazotvornosti… (Shore, 1984, s. 98-99)

Podobně nastínil odlišnosti mezi hudební a klasickou televizí John Fiske:

MTV x TV
označující x označované
smysly x smysl
tělo x mysl
požitek x ideologie
svoboda x kontrola
odpor x konformita

(Fiske, 1986, s. 75)

<< ABSTRAKT | Obsah | 2.2 Hudební video – kategorizace >>

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *